desina@desina.czNejprve račte na prohlídku…
Jistě čekáte nějakou velmi profesionální radu a spousty typů, jak na to vyzrát…Tak to vás, moji drazí, jednoduše zklamu…
Žádnou spešl radu prostě nemám, je to pokaždé stejné a z mírného laskavého člověka se během rekonstrukce stává krvelačná šelma s nutkáním trhat řemeslníka na kusy…a postupem času, už i klidně cizího, který pracuje třeba ve vedlejším domě :))) prostě je to řemeslník, jedna banda a fakt stačí, že má ten člověk na sobě montérky:)))
Ačkoli mám za sebou rekonstrukcí desítky, ani já jsem nenašla žádné kouzlo typu Alohomora nebo něco podobného…a ani nemám svůj DREAMTEAM, na který bych se mohla spolehnout a projít rekonstrukcí s radostí a grácií. Třeba ho jednou najdu, nevzdávám to.
Jak jsem psala v minulém článku, tak velkou rekonstrukci jsem původně v plánu neměla. Jenže znáte to rčení :
„KDYŽ ČLOVĚK PLÁNUJE, BŮH SE SMĚJE“
O kuchyni mám své jasné představy, původní se nacházela v tmavé předsíni bez denního světla a skládala se ze sklokeramické desky, asi dvaceti centimetrů pracovní plochy a na kterou navazoval dřez…Jako cože?!:))))
O tom, že hned naproti jsou dveře na toaletu se netřeba zmiňovat. Jednoduše špatně, špatně,špatně!
Tahle mini kuchyňka se nacházela v tomhle zvláštním pidi výklenku, proč kdy vzniknul netuším, ale původně pravděpodobně neexistoval….
Tohle je totiž původní plánek….
Tohle plánek po rekonstrukci předchozího majitele
A tohle dispozice po mém zásahu
Takže ZNOVA A LÉPE…
Což je také jedno z mých oblíbených rčení..holt prostě, když je někdo blbej, nezbývá, než to zkusit znova a znova, dokud se to nepovede…Takže nově vystavěnou příčku mezi předsíní a koupelnou jsem tedy vybourala a vrátila původní vchod do koupelny, na historickém plánku označené jako „komora“ – podle tohoto plánku tedy netuším, kde se obyvatel bytu vlastně myl, ale možná dřív prostě stačilo umyvadlo..ehm… Vchod do kuchyně jsem naopak zazdila, abych získala dostatečný prostor na novou kuchyni s krásným ostrůvkem. Jeho zazděním znikla také nika, která je součástí plánované velké vestavěné skříně a tedy parádní úložný prostor navíc. Zaslepený vchod z pokoje do kuchyně jsem pro změnu vybourala, takže se musel posunovat radiátor, který ve vzniklé nice byl osazený, ale tak co už, maličkost, že? Vstup do koupelny ze současné kuchyně jsem také zaslepila a vznikla tím parádní nika pro pračku i sušičku ze strany koupelny, takže mi tyhle ne úplně sexy spotřebiče nikde netrčí do prostoru, no SLÁVA!
Všemi těmito zásahy jsem si vytvořila dostatečné místo pro vysněnou kuchyni a také skoro o metr zvětšila koupelnu, což se rozhodně počítá.
Koupelna
Původní koupelna byla v podstatě funkční, ale dyzajnově pro mě úplně mimo, nicméně chápu, poslední rekonstrukce probíhala asi před patnácti lety, takže tenkrát nejspíš byla módní hitovkou. Původní záměr byl jen sundat obklady a dlažbu…JENŽE…
se zjistilo…
že obklad je lepený na sádrokarton a sádrokarton je “ NA BUCHTÁCH“
mno…taky nechápete? To vám takhle přijdu hned první dny rekonstrukce na kontrolní den a žene se ke mě řemeslník se slovy : Tak tady máme první jobovku, máme sádrokarton na buchtách“…nechápavě na něj koukám, čekám, co z toho vyleze dál a v duchu mi to přijde vtipný…za chvíli ale zjistím, že zas tak vtipný to tedy rozhodně není…Sádrokarton je nalepený různě v ploše na „kydance“ betonu a tak se rozhodlo, že půjde dolů nejen obklad, ale i celý sádrokarton. Což je mnohem víc práce, mnohem víc odpadu, navazuje na to nové štukování cihlové zdi…ale..koupelna získala snad dalších dvacet centimetrů dalšího prostoru – takže nakonec vlastně fajn!
Moment, kdy jsem si říkala, jestli jsem se raději neměla s původní koupelnou pokusit sžít…a naučit se jí mít ráda…
Prostě buchta kam se podíváš!!!
Nová koupelna
Onlajn jsem si předvybrala pár tipů obkladu, převážně v černobílém provedení a vyrazila na nákup do http://www.siko.cz
Prošla jsem showroom a zamilovala se do úplně jiného obkladu a do úplně jiné dlažby:o))) Bylo to velmi instinktivní, ale tak už to s láskou na první pohled bývá – znáte to?
Zkombinovala jsem, pro leckoho, nekombinovatelné. Ale výsledek je prostě můj, jedinečný, osobní a to mě na tom ba. Obklad měl nějaký japonský název a zřejmě měl být v nějaké minimalistické koupelně, což tedy bohužel:) není zrovna můj šálek kávy.
Dlažba naopak voněla historií a položit jí do krásného secesního domu mi přišlo naprosto samozřejmé a téměř nutností.
Černé kamenné umyvadlo jsem měla zabalené ještě v originální krabici, plánovala jsem ho do podkrovní koupelny ve Svatbíně, na kterou nikdy nedošlo. Jako skříňku pod něj jsem použila parádní anglickou komodu z mého oblíbeného bazaru http://www.nabytkovafarma.cz
Usadit umyvadlo na desku, upravit šuplík a celé to rozchodit mi pomohl Lukáš, Lásko děkuju moc!
Když jsem hledala osvětlení, končila jsem u lustrů kolem šestnácti tisíc a protáčely se mi panenky a vyrážely mi krůpěje potu na čele…Jenže nic jiného tak nějak nepasovalo, nelíbilo se mi, necítila jsem to spávné „ŤING“…Ale pak jsem si vzpoměla na parádní lustry z kouřového skla z http://www.belarose.cz, které jsem odstěhovala ze Svatbína s tím, že je nejspíš pošlu dál…a tak jsem je nechala zavěsit nad komodu a i když šla koupelna částečně cestou recyklace, výsledek je takový pro mne milý bohomišmaš, který mi vyhovuje, protože nemá žádné hranice, nic mi nediktuje a já se v něm cítím báječně svobodně. Dokoupila jsem stylový černý topný žebřík, pověsila závěs a vybrala ještě mé oblíbené baterie z
Mám ráda jejich řadu Retro Morava. Skvělé je, že si můžete baterie různě nakombinovat, vybrat různé koncovky, kohoutky a ručky, mám radá jejich porcelánové. Výhodou je, že když vám něco rupne, jde objednat třeba jen ten kousek porcelánu a pětiletá záruka taky není k zahození. Pro mne je to i příjemný pocit jistoty, že baterie něco vydrží…
A takhle se mi nakonec poskládala nová koupelna…
Prvky jsem zopakovala i na protější toaletě a přidala jsem fajn světlo za pár kaček z
Původní stav byl obdobný koupelně a navíc stejně provedený, takže i tady nakonec musel nejen obklad, ale i sádrokartony na buchtách.))) dolů. Ale dnes už nelituju..
A pomalu se začala vize naplňovat…
Původní podlahy…díky Bohu
V bytě, kromě koupelny a toalety byly všude dubové parkety v celkem dobrém stavu. Jen lak už to měl trochu za sebou a tak jsem se rozhodla pro broušení a lakování. I když se to nepovedlo přesně tak, jak jsem si představovala, v prodejně s oleji na tvrdé podlahy jsem vybrala lehce bílý odstín a po vybroušení se natřením celá podlaha moc hezky zesvětlila. Do dnešního dne podlaha, respektive olej, tedy celkem dost klouže, ale už jsem si skoro zvykla a každý týden házím o něco méně smyků než ten předešlý :)))
Psí holky to zvládají krapet hůře, když nám zvoní zvonek, někdy chvilku vypadají jako komixové hrdinky a pár sekund hrabou všema čtyřma na místě, než ten smyk vyberou.o))) a zvládnout nabrat alespoň nějaký pohyb a pohnout se z místa
Nerozčiluj se….
Jsem si mohla říkat každý kontrolní den asi tak desetkrát a nepomáhalo to. Právě o původní podlahy jsem se při bouracích pracích fakt bála ). Neustále a dokola jsem prosila řemeslníky, aby respektovali zakrytí, které jsem podlahám opatřila (což mne stálo asi dvacet zbrusu nových prostěradel, které používám na svatební stoly). No marný..prostě někde se to ohrnulo, někde o něj zakopli a myslíte si, že by podlahu přikryli znova? Že by jako ohnuli svoje zááádíčka o jednou navíc? Tak na to zapomeň…řemeslník, náš pán! Krvácelo mi srdce pokaždé, když jsem do bytu přišla…Ten pocit zmaru, že se snažíte ochránit něco, co vás stálo hromadu peněz, který třeba budete splácet i dvacet let (takže už možná i zapomenete, že vůbec něco splácíte, protože vám bude stodvacet) a nebo si toho prostě jen vážíte…Odnášela to průběžně i nově položená dlažba, dokonce i obklad…k vzteku tohle prostě…a to, že přijedete zkontrolovat něčí práci, že místo toho uklízíte jeho vlastní sajrat, řemeslníka tedy rozhodně nerozhází… je ještě vzteklej, že jste mu přeskládali nářadí a on teď (chudák jeden) neví, kde co má a vůbec se nestydí hlasitě klít. Jenže nářadí je úplně všude, kde zbylo jakýkoli volný místo…ale zřejmě je v tom nějaký děsně a speciálně utajený systém, který běžný smrtelník není schopen pochopit… Ámen
Zabiju tě, až chcípneš .)))
říkávala moje skvělá teta Mirka, kterou jsem jako malá holka vážně žrala…hele Mirko, jestli to čteš, pojď na kafe! Dlouho jsem tě neviděla a vážně bych chtěla!
Podlaha to nakonec celkem rozdýchala, vlastně o dost lépe než já. Možná i proto, že se poničení eliminovalo broušením a mě musí obousit až čas. Dlažba přežila taky. Bohužel, obklad v koupelně už tak slavně nedopadl a pár obkladaček to při řezání nehezky odneslo. Jedna z nich dokonce na vyzděné lavičce ve sprše, takže pokaždý, když si chci ve sprše sednout a udělat si chvilku pohody, bojím se, že si skalpuju zadek. Supr. Na mou otázku, proč tohle v nový koupelně vůbec mám jsem se dozvěděla, že řemeslníci, kteří koupelnu obkládali o tom nic neví a že to musel udělat “ někdo jinej“…V týhle fázi už jsem byla na pokraji. Možná jsem už spíš spadla do propasti. Už jsem se jen modlila, ať je doděláno alespoň to základní. Už mi to všechno začínalo být tak nějak jedno, už jsem si jen přála, aby řemeslníci vypadli a přestali ničit můj majetek. Už jsem chtěla přestat dokola uklízet mrdnik, kterej nebral konce. Jedno celý odpoledne jsem třeba přesunovala nářadí, vyklepávala prostěradla, luxovala a znova zakrývala podlahy…a přišla jsem druhý den a zprvu se lekla, že mám ztrátu paměti, protože v bytě to vypadalo, jako bych tam snad měsíc nebyla.
Udělala se spousta práce a udělala se taky spousta chyb. Už dávno jsem se s nimi zžila, občas zavadím okem a vzpomenu si…a děkuju Bohu, že už je v mém Domově ticho, klid a pořádek. Na nějaký ty minikosmetický vady z vysoka prdím a svoje DOMA vážně miluju.
Tady pár krásných detailů perfektně odvedené práce
To by se jeden mohl chlubit, což?
Rekonstrukci jsem přežila a přežiju i nějakou další. Jednoduše dospějete do fáze, kdy pustíte vizi dokonale odvedené práce a to i při skutečnosti, že za ní platíte. Už jde jen o to, mít to za sebou, mít možnost se nastěhovat a v klidu žít. Z prvu pro vás důležité věci se stanou prkotinami. Já osobně mám problém být k řemeslníkům příkrá, vytknout jim chyby, jednat na rovinu. Užírám se někde uvnitř a pak jsem na sebe dokonce naštvaná. Takže tak nějak odhaduju, že Vesmír mi ještě připinkne nějakou tu lekcičku, protože ani tentokrát jsem tímhle testem neprošla.
Takže…
ZNOVA A LÉPE VÁŽENÍ!
Držím palce všem, co rekonstruují nebo dokonce staví. Je to složité, velmi náročné a vyčerpávající období. Nervy máte v kýblu a ani nevíte, kde ho vlastně, v tom všem bordelu máte! Jedete tunelem, je v něm černočerná tma a nevidíte na konec. Vydržte, světlo přijde! Každopádně o tom mluvte, ventilujte to, nezůstávejte v tom sami, nebo vám přeskočí. Ztratíte tu radost a to by byla škoda! A pokud chcete vážně parťáka, který tohle všechno dobře zná, zažil tyhle útrapy na vlastní kůži už několikrát, klidně mne do vaší party přiberte. Nejen, že společně vykouzlíme a do reality převedeme váš vysněný Domov, ale budu vám oporou, vrbou a tou nejlepší kámoškou po celou dobu vaší rekonstrukce. Mám za to, že minimálně 37 % mé práce je právě ta potřebná psychická podpora, protože já už prostě vím…dokážu to s vámi sdílet, podpořit vás a podržet. A když bude nejhůř dáme si prostě kafe a budeme nadávat na všechny řemeslníky světa!
Jaké jsou vaše zkušenosti s rekonstrukcemi? Máte nějakou veselou historku? Podělte se, ať tady všichni víme, že v tom nejsme sami…
Navrhuju...až se ze mě kouříííí
S láskou oznamuju, že se po mojí osobní okurkové sezóně nádherně rozjela…
Denis, my jsme v lednu rekonstruovali koupelnu, za pochodu v domě kde bydlíme a jiná koupelna ani záchod v domě nejsou, deset dní hrůzy a měsíc uklízení bordelu. Pamatuju si, jak jsem byla naštvaná, když mi volali zedníci, že to před vánoci nestihnou. Po tom co jsem prožila si myslím, že věta „Paninko, my přijedem až po novém roce nám zachránila vánoce a snad i manželství. Bohužel manžel už zaplatil a tak si myslím, že reklamace věcí, které se mi nelíbí se už nikdy nedočkám ….. tak to zakončím posvátniu větou:“ paninko, až budem mít čas, přijdem vám to opravit“😜😜😜😜
No tak to je taky síla..Však jak píšu – „Náš řemeslník – náš pán“ Fakt jsem zvědavá, kdy se tohle změní, vyhlížím ten den, každej den :o)))
Krásný dny a díky za komentář. Dělá mi to radost! D.