Denisa Bartošová

Tento příběh se začal psát v roce 2005.

V roce 2005 jsem začala pracovat jako dekor stylistka pro časopisy Marianne bydlení a Apetit. Do té doby jsem měnila různé práce a sbírala zkušenosti. Na každé mé práci jsem si dokázala najít vždycky něco, co mě bavilo.

Proplula jsem ladně mezi prodejem knih, pokojskou, různými kancelářskými pracemi. Jednu chvíli jsem pracovala ve firmě, která navrhovala bytový textil – ale příslib toho, že budu moci řídit své zakázky, končil tím, že jsem s partou prima chlapů jezdila po montážích a věšela závěsy.

Ta nejúžasnější šéfová

Dokonce jsem jednu dobu pracovala jako ekonomická hospodářka na překrásné základní škole Norbertov. Tam jsem měla tu nejúžasnější šéfovou světa a dodnes na ní vzpomínám…

Třeba, jak už jsme obě měly všeho plný kecky, sebraly jsme se a uklidňovaly se procházkou a nákupem v parádním střešovickém zahradnictví U Chládků – a to tehdy bylo uprostřed svého vzniku, nevlastnilo ani svou úžasnou restauraci a celé bylo asi tak třetinové.

Práci jsem po dlouhé léta hledala takovou, abych se zvládla postarat o svou dcerku, kterou jsem sama vychovávala.

No a v roce 2005 přišla nabídka zkusit občas něco vyrobit pro tehdejší časopis Vlasta. To byl pro mámu samoživitelku báječný přivýdělek a ta práce byla úžasná.

Tvoření dekorací. Oujééé

Na zadaná téma jsem vyráběla nejrůznější dekorace a pak společně s fotografkou fotila. Oujeee!!! Splněný sen pro někoho, jako jsem byla já.

Tvořila jsem v podstatě od malička, navštěvovala od první třídy současně se základkou i Lidovou školu umění a dostávala tak po dlouhých osm let každé pololetí dvě vysvědčení - což bylo poměrně frustrující. Vzorný žák na základce jsem tedy nikdy nebyla, takže „vízo“ z lidušky bylo vždycky o dost lepší, než to klasické.

Velká bylinková story

Nicméně mé úplně první focení jídla pro časopis Marianne byla velká bylinková story – rychlené bylinky v supermarketech tenkrát byly velkou novinkou a nikdo z nás moc nevěděl, jak s nimi naložit. Ano, tohle už je vážně historie a musím se pousmát, jak dnes tak běžná věc, mohla být kdysi něco, na co jsme všichni zírali v němém úžasu.

Mým úkolem bylo tenkrát podle nějakých inspiračních fotografií napůjčovat v různých obchodech vhodné nádobí a doplňky. Přivezla jsem snad pět plných ikea tašek a poprvé se setkala s lidmi, se kterými jsem pak radostně a šťastně spolupracovala několik dalších let.
Předně to byla fotografka Alena Hrbková a Lenka Netllová. Tyhle dvě holky mě opravdu velmi moc naučily a jsem jim dodnes vděčná za dlouhou a milou spolupráci.

No a pak se rozjel vlak

Ozval se další časopis, Apetit a snad ten samý týden také artdirectorka Marianne bydlení, dodnes má dobrá přítelkyně Karolína Hůlová.

Když jsem si v trafice koupila první Marianne bydlení, tajil se mi dech. "Bože, bylo to něco nádherného"...dokola jsem si časopis prohlížela a snila. Vyrazila jsem na schůzku, patřičně se načančala, vytiskla nějaké fotky svého bydlení, vystříhala svou práci z Vlasty a šlo se.

Když Karolína viděla můj domeček, tenkrát ještě ten pražský, v Hrdlořezích, hned na schůzce se mě zeptala, jestli by u mě mohli nafotit jak bydlím. Hlava mi to tenkrát tedy vážně nebrala, ale s radostí jsem souhlasila. Nafotil se můj domek a já dostala zadanou svou první práci pro Marianne bydlení.

Měla jsem napůjčovat různé produkty na květinové téma – hrnečky, polštářky a další doplňky, které by se k sobě pěkně hodily a ladily. Povedlo se, dovezla jsem věci do redakce a moje první stránka byla na světě.

A z osobáku se stal rychlík. Přišla první zakázka na výrobu "dekor story" a ta uplně první byla na téma cestování. Vyráběla jsem kousky s nádechem cest. Lustr polepený mapou, písmena polepená výstřižky, která tvořila nápis CESTY, noční stolek pro ženu cestovatelku. Společně s tím vším jsem najednou ocitla v pro mě už dnes důvěrně známém světě dekorování a proměn.

Jedna rodina, jedna loď

Po nějaké době přišla i nabídka na proměnu interiéru od Pavlíny Blahotové (dříve šéfredaktorka časopisu Marianne, dnes šéfredaktorka časopisu Nové proměny bydlení) a dodnes vzpomínám na proměnu lodě, kde žila celá čtyřčlená rodina.

Máma, táta a dva malí kloučci. Bylo to moc krásné období, práce bylo moc a moc a já se rozhodla odejít na volnou nohu a věnovat se naplno svému snu!

Bylo dost těžké sladit s výchovou dcerky, ale dalo se, protože jsem částečně mohla pracovat i doma. Nic netrvá věčně a bohužel tohle nádherné období padlo s finanční krizí. Časopisy začaly šetřit, fotilo se míň a míň a tak je tomu dodnes.

Velké produkce a velká focení už se dějí velmi sporadicky a spíše pro reklamní účely – což tedy zcela upřímně opravdu není prostředí, ve kterém bych byla schopná a dnes vlastně spíš ochotná fungovat. Je plné zbytečného stresu, který se opravdu poctivě snažím ze svého života odbourat. Kreativitu rozhodně nepodporuje.

Moje první kniha

Během krize přišla nabídka vydat svou vlastní knihu, kterou iniciovala právě fotografka Alena a já se jí tenkrát smála a odpověděla, at to tedy zařídí. No a ona to opravdu zařídila.

Realizace mé první knihy byla velmi náročná. Rozhodla jsem se, poměrně neuváženě, že vše si pro ní budu tvořit sama a několikrát si sáhla na opravdové dno. Taky jsem často pochybovala o úspěchu knihy. Nicméně půl roku po vydání jsem byla nominována v celosvětové soutěži kuchařských knih.

Vydavatelství Smart press mě vyslalo do čínského Pekingu a já, navzdory svému přesvědčení, že je to celé nějaká blbost vystoupila na pražské Ruzyni s diplomem za první cenu za design knihy.

Před 4 lety se ledy pohnuly a společně s partou z Marianne bydlení, v čele s Pavlínou Blahotovou jsme založili vlastní vydavatelství Deco media a začali tvořit a vydávat vlastní časopisy - Krásný venkov/rok a Nové proměny bydlení.

Pavlína mě oslovila pro Krásný venkov jako designérku a tvář časopisu a v té samé době jsem vyhrála svou druhou cenu za knihu Láskominy.

První televizní pořad

Začalo další krásné období plné euforie a tvořivého nadšení, ale časem se ukázalo, že tištěná media, to v dnešním světě digitálních medií a technologií nemají jednoduché. V obou časopisech jsem stále aktivní, snažíme se, ale je to čím dál náročnější a radosti ubývá.

V roce 2017 přišla nabídka České televize a společně s Deco media jsme začali tvořit náš první televizní pořad Bydlet jako...

Vzpomínám, jak jsem na kamerových zkouškách byla úplně na nervy a v podstatě se ČT nelíbila. Moje první realizace pro tento pořad nesla název Bydlet jako venkovanka, kde jsem realizovala kuchyni a terasu ve venkovském stylu. Odměnou za obrovskou nervozitu během celého týdne natáčení je fakt, že tento díl měl a má největší sledovanost.
V současné době pokračujeme s druhou řadou a chystáme se na třetí.

Před rokem jsem se ve složité životní fázi musela odstěhovat ze svého milovaného domu v Kostelci nad Černými lesy. Přišly nové začátky, pro mě velice složité a vyčerpávající období, nový dům je zatím zrekonstruovaný pouze částečně.

Mojí aktuální vizí je dům dokončit přesně podle svých představ a začít pořádat malé soukromé tvořivé workshopy. Moc se na tom těším, na setkávání s úžasnými ženami, které jsou na stejné vlně jako já a na další práci, která má opravdu smysl - inspirování lidí skrze můj kreativní blog a tvoření interiérů na míru.